Prohlídka města Waldkirchen

Station 7

Hradební bašta

Policista Josef Fuchs polapí (téměř) zločince

F = policista Fuchs, W = obyvatel Waldkirchenu.

F: Stát! Ani krok! Konečně tě mám, ty jsiurčitě ten žebrácký zloděj, který se tu poflakuje už celé týdny. To tvojehrozné oblečení je velmi nápadné.

W: Co ode mě chcete? Jaké hroznéoblečení? To jsou dizajnové džíny, dal jsem za ně 120 eur.

F: No, výmluvný jsi dost. Ukaž, co to máš zapeníze ve svých kapsách? Naše dobrémarky to nejsou! Těžko jsi je mohl někomu ukrást.

W: Vůbec nemám tušení, o čem to mluvíš.

F: Pomalu midochází, že nejsi ten, koho hledám. Ale tvé hrozné oblečení tě dělá přílišpodezřelým. Měl jsi zřejmě štěstí. Za starých časů bys skončil dole v baště.

W: Tam bylo vězení?

F: Přiznávám, už pocelá staletí ne. Ale jestě za časů knížecího biskupa, tedy před rokem 1806,tady prý byla cela. Poněkud nehostinné místo ve studeném sklepě v baště.

W: Kam se pak celapřemístila?

F: Do dolní brányměstského opevnění na konci rynku, tam u starého městského znaku byla cela aroku 1862, po stavbě městského soudu, byla pak u soudu. Ale lepší stejně nebyla,v zimě hrozná zima a téměř nic k jídlu.

W: No jo, ale kdouž by měl sedět ve vězení ve Waldkirchenu – možná tvůj žebrácký zloděj, alejinak nikdo jiný

F: Ó, to se tedy pleteš! Kolem roku 1900 tadybylo jaksepatří živo. Smrtelné potyčky, bodnutí nožem, vraždy, pašeráci spistolí pod kabátem, i hodně dalších jsem tady zatkl. Často to bylo pěkněnebezpečné.

W: A na jaký případ si vzpomínáš nejraději?

F: Na jednoho uličníka, který bydlel hned dole podbranou. Bylo mu 10 let, ale už se velmi dobře vyznal. Lidem kradl domovní klíčez tašek a vykrádal byty, zatímco byli pryč. Otec si s ním nevěděl jinak rady,než ho seřezat do kulata, ale to ho vždycky jen víc povzbudilo.

W: A jak to s ním nakonec dopadlo?

F: Po pobytu ve výchovném ústavu se opravduuklidnil a opět tu mohl žít. No jo, po roce 1900 jsem tady rozhodně neměli časnevinnosti. Ale teď dost řečí, musím ještě vybrat daně. Ty lakomé občany narynku už vůbec nemůžu vystát. Ale zastav se někdy v muzeu na baště na Büchlu, zastihnešmě tam častěji. Když si odbudu práci, budu ti moci vyprávět ještě víc.