Zkratky: K = kaplan, Ž= žena.

K: Hej vy tam – ano, vy! Jak to jen vypadá? Žese nestydíte! Pojďte sem!

Ž: Kdo – já? Co je na topu a minisukni takšpatného? Co vůbec chceš?

K: Ty? Jak to mluvíte s mužem Božím? Jak to jenvypadá? Tu už asi hodně opustila boží prozřetelnost.

Ž: Nojo, s Bohem a církví si zrovna moc nezadám.A co ti vadí?

K: Nejste vhodně oděna, osobo nevychovaná, oděv musí sahat až po kontíky! Nebesa!Kam to všechno povede! Et cum vidisset turbam tumultuantem dicebat, recedite.

Ž: Co to tak divně čteš?

K: Ty nevědomá! To jsou slova Boží! Knížka je zbašty na Büchlu, která se nazývá též muzeum. Rouhání je mezi námi rozšířenovíce než kdy jindy! Zrovna před nedávnem, Léta Páně 1772, jsem kázal dvacátoutřetí neděli v mezidobí o tom, jak to vypadá v našem městysu.

Ž: To jsem tedy zvědavá, co ti tehdy tak mohlovadit.

K: Nelíbí se mi váš tón! Náš městys zrovnanevzkvétá. V jednom domě najdeme hráče, kteří dokonce v neděli v kostky hrají akuželky sunou. Mnozí z nich jsou ženatí a ponechávají své ženy a děti domatrpět nouzí. V jiné zahradě se během mše svaté hraje v kuželky, v jiném doměpořádají dva prostopášní hospodští volné tance až do noci – zrovna v doběhladomoru v roce 1772, kdy mnozí nemají ani zelí, brambory nebo kousek chlebado úst. Jiný hospodský opil muže takovou měrou, že už neslyší ani nevidí. Oknarozbíjejí. Křesťané! Milí křesťané! Misereor super turbam, mám slitování nadlidem. V jiné hospodě byly tři sestry téměř ve stejnou dobu svědky hroznéudálosti.

Ž: Hrozné události?

K: Nemanželského chtíče. Ale oběma zhýralýmhospodským jsem pořádně vyčinil při kázání.

Ž: A to si nechali líbit?

K: No, musím přiznat, byl veden proces, dokonceaž u biskupa, a náš dobrý zemský pán se podvolil mínění hostinských, abyuklidnil situaci.

Ž: Měl jste kvůli tomu problémy?

K: Odvolal mě na přechodnou dobu. Ale můžete seho zeptat sama, nahoře na Büchlu v domě, který se nazývá muzeum, tam ho můžetednes potkat. Teď ale se musím dál modlit breviář, tedy rozejděmež se!