K = Kaufmann, M = muž.

M: Bože, to jefarář Kaufmann. Ano, v roce 1945 udělal spoustu práce.

K: Dobrý den. My se známe?

M: Vy mě snad nepoznáváte, důstojnosti? V roce 1945 jsem vám ministroval. Bože, kolik facek jsem to jen od vás tenkrát schytal.

K: To už je ale hodně dávno, ne? Nemůžu ale teďvést dlouhé řeči, musím vyndat alespoň použitelné hřebíky. Nějak přece musímeobnovit náš kostel – a žádný materiál nemáme, to se pak hodí každý hřebík.

M: Ano, 26. dubna 1945 Američanépěkně zrychtovali náš hezký městys. Tady na Olivetské kapli jsou dodnes vidětškody po granátech, naštěstí jinak přežila celkem bez úhony. Ale náš hezkýkostel úplně vyhořel.

K: A teď musíme naši Mši svatou sloužit vpřestavěné tělocvičně. Obnovit chrám Páně v Bavorském lese nepůjde tak rychle.

M: Ale zrovna moc hřebíků tam nemáte.

K: Jistě, bylo by jich tu víc, kdyby někdovčera neukradl celou bednu! Ale takovým bude patřit moje kázání v neděli! Aťdojdou všichni zatracení! Čert aby je vzal, ďáblovy zlosyny, kteří se neštítí sáhnoutna majetek našeho Pána.

M: No, to bude pěkně ďábelské kázání.

K: Jenže hřebíky se tím samy nevrátí. Jakvelkou musí mít lidé nouzi, když musí krást i je? Ale mám nějakou předtuchu, žese dokončení obnovy chrámu Páně už nedožiju.

M: Ano, to je pravda. Krátce předvysvěcením přišel náš vždycky tolik angažovaný farář Kaufmann při těžkédopravní nehodě o život. Bože, rád bych vám nějak pomohl, ale sám jsem užpříliš slabý.

K: Pomohl by mi, kdyby mě konečně nechal vklidu pracovat.

M: No jo, Kaufmann, takový, jakého znám. Tedy,když se budete chtít dozvědět něco více o roce 1945, stačí, když navštívítenaše hezké Muzeum Zlaté stezky, tam toho hodně uslyšíte i uvidíte.

K: Nemohlo to býttak špatné? O čem to mluvíš! Podívejte se na snímky, které náš fotograf tehdypořídil!em to mluvíš! Podívejte se na snímky, které náš fotograf tehdypořídil!