Ratzesberger = R, pracovník turistického informačního střediska = T

R: Kdopakteď přebývá v mém starém pivovaru?

T: Tak vyjste kdysi vlastnil tento dům? Veděl jsem doposud jen o fotoateliéru v budově, znaljsem také banku a pekařství. Krátce je tady i městské turistické informačnístředisko.

R: Turistika?Máte snad na mysli ubytovnu? Kdysi jsem tu přespal.

T: Vy jste tu bydlel?

R: Bydlel?To ne! Všechno mi tu patřilo, všechno… A o všechno jsem přišel. [krátká pauza] Zdejsem převzal pivovar svého otce Antona Ratzesbergera. Já, Anton mladší, jsem tadybyl dokonce i starostou! Byl jsem velmi bohatý, ve Waldkirchenu a v okolí jsemvlastnil hodně majetku, měl jsem hodně dětí. A moje milá choť – oblečená vždypodle poslední módy, mnohé šaty měla na sobě třebas jen jednou. Proradnýporadce mi ale pak všechno ukradl und v roce 1898 muselo všechno jít do dražby.Koupil to nějaký člověk z Osterhofenu pro svého švagra – barona von Münster.

T: Ano, pana von Münster přece znám – proto se dvoru říká Baronhof.Vařil zde pivo do roku 1949! Akdepak jste žil potom vy?

R: Na mojepivo si stejně nepřišel! Pak? Už jen jako nájemník. A tížily mě starosti. Dvědcery jsem vyvdal, jedna zemřela v mladém věku jako jeptiška, můj Raymund vařípivo ve Straubingu, jedna dcera žije v Mnichově, tři další už zemřely a o dvě seve svých 70 letech stále starám. Jsou totiž těžce duševně nemocné. Nevyrovnalyse se ztrátou bohatství. Nadávají mi, bijí mě – ale do blázince je nemohu dát, jeto přece taky moje krev. Už mi ale docházejí síly.

T: Nemátedojem, že výraz blázinec zní poněkud nepatřičně? Pečovatelský dům by snad proně mohl být tím nejvhodnějším řešením.

R: Pečovatelský dům říká tomu blázinci v Deggendorfu? Nikdo odtudnevyjde živ, chci je toho ušetřit, ale síly mi rychle ubývají. Ale teď už těnebudu dál obírat o tvůj čas, určitě máš něco důležitějšího na práci, nežposlouchat starce vyprávět o svých starostech.

T: Chudákjeden, jeho životní příběh byl kdysi velmi slibný, i dnes se o tom můžeme hodnědozvědět v Muzeu Zlaté stezky.