S = soumar, T = turistka.

S: Copak to tu je? Ten vypadá jako já! Takovénápadné stvoření!

T: To je pravda, ale proč ses tak divně oblékl?

S: Oblékl? Jsem soumar a mám namířeno do Čech. Jenmůj cenný kůň přišel o podkovu a musím s ním k místnímu kováři. Také si tumusím odpočinout – tak to žádá vůle biskupova. Po okování a spánku budu oněkolik mincí lehčí a musím vyrazit směrem k Volarům a nakonec na Prachatice. Apak půjde jen o sůl a obilí. Moje cenná sůl nakrmí řadu hladových krků obilím,které za ni získám.

T: Mluvíš nějak divně. Proč vláčíš starý,rozbitý kus železa s sebou?

S: Kovář by ho mohl ještě opravit. Nebo snad ne?

T: Tenhle starýkrám? Zahoď ho! Nebo ho odnes do muzea nahoře na Büchlu, tam jsem vidělaněkolik takových starých želez.

S: Co to tady plácá? Není to snad děvečka odsoumarského hospodského? To by si hned mohla vzít mého koně!

T: Hej, co to děláš? Tvou špinavou práci tadyza tebe rozhodně dělat nebudu.

S: Že bych ji byl nějak přecenil? Nu, stalo se.Půjdu si tedy zase svou cestou.

T: Tak zase hned neodcházej. Odkud vůbec jsi?

S: Dnes jsem ušel cestu z Pasova doWaldkirchenu, zítra dorazím do Volar a další den do Prachatic.

T: Tys dneskaušel cestu z Pasova až sem? Vypadáš ale docela svěže. Nepršelo snad dnesdopoledne?

S: Bylo opravdu hrozné počasí. Většinouale chodím i v zimě, v létě musím obdělávat svoje pole. Soumařina je jen takovýpřivýdělek. Teď ale půjdu po svých, je už pozdě a kovář ještě musí vykonat svoupráci. Potkáme se ve Volarech?

T: Ve Volarech? Ne, zítra odjíždím do Vídně. Takahoj.

S: Ahoj? Do Vídně?? Jako soumar?? To by alemusela mít nějakého setsakramentsky zázračného koně!