Prohlídka města Waldkirchen

zastavení 1

Radnice

Dva starostové vyprávějí o místní správě v průběhu času

F = Hermann Friedl, současný starosta = S

F: Bylo mi řečeno, žetohle je teď radnice.

S: Ano, to je pravda. Ach, nejste snad takéstarosta? Odkud jste? Neměli jsme si snad raději předem smluvit oficiálnítermín?

F: Starosta odkud? Samozřejmě z Waldkirchenu, byljsem jím v roce 1882 – já, Hermann Friedl – on mě snad už nezná? Zdá se, že seod té doby mnohé změnilo…

S: Ano, to souhlasí.

F: Co se stalo se starou radnicí na rynku?

S: Byla prodána v roce 1977. Správa města sepřestěhovala do budovy městského soudu a od roku 1986 jsme tady, dříve to bylataké dívčí škola.

F: Ale jen tak mezi námi – k čemu potřebujetetak velkou budovu? Písař by asi těžko potřeboval všechny tyto místnosti. Neboje jen nepořádný, stejně jako byl ten můj? 

S: Písař? Tomu úplně nerozumím. Město má nyní více než 50 zaměstananců. [početprosím ověřit na městském úřadě!] Někam je přece musíme dát.

F: Pomalu, pomalu … na co potřebujete tolikzaměstnancůl? Za mých časů jsem to vyřídil sám, jen s pomocí písaře!

S: Matrika, stavební úřad, městské služby –zásobování vodou a elektřinou, správa, pokladna, finanční správa, manažer…

F: Zadrž! To už je mimo moje chápání. Co se tojen stalo s naším útulným městysem? K čemu je potřeba tohle všechno? Jenpříspěvky a nemocné a žebrání cizí chudiny – to bylo příčinou různého dopisovánía sporů. Kde kdo bydlí, která obec za něj musí uhradit pobyt v nemocnici, atd. Jistě,často by se nám byl hodil i jeden zaměstnanec navíc. Ale tohle všechno?

S: Ano, být starostou je dnes určitě těžší. Odroku 1978 je proto zaměstnán na plný úvazek. Ostatně, od roku 1972 už nejsmežádný městys, ale město! Kromě toho spadá do mého správního obvodu více než 10 000obyvatel!

F: Přes 10 000 – tolik lidí by se nikdy nevešlodovnitř městských hradeb. Za mě jich byly dva tisíce. Kde všichni bydlí?

S: No jo, Schiefweg, Karlsbach, Böhmzwiesel,Ratzing a ještě mnoho dalších – dříve samostatné obce – se připojily k Waldkirchenu,všechno teď spadá pod mě.

F: Ne, ne, to jsem opravdu rád, že v takovédivné době nezastávám tento úřad. Raději tento řetěz zase rád odložím.

S: Jak jste se vůbec dostal k tomuto řetězu? Jepřece v našem muzeu. Doufám, že ho zase vrátíte. Tam totiž také najdeme ještědřívější Waldkirchen, ten váš, a není to odtud daleko.

F: Pak bych ho také rád navštívil. Přejihezký den a hodně práce.