Milí návstěvnícimuzea, od waldkirchenských starousedlíků jste se jistě dozvěděli mnohozajímavostí o historii městysu a jeho obyvatel. I tady se můžede dozvědět mnohéo Zlaté stezce, jaké to bylo žít na ní, putovat po ní a s její pomocí vydělávatpeníze. Na Zlaté stezce už proběhla řada výzkumů. Jejím symbolem je ale právěpodkova. Vždyť opravdové svědky její existence už nemáme – kromě těchto podkov.Podávají nám informaci i o svém stáří. Soumarští koně byli menší, než jsou tidnešní, byli ale stejně silní. Proto jsou dnešní podkovy větší než tyhistorické. Nejlépe se to pozná na počtu otvorů pro hřeby – dnes je jich většinouosm, ve středověku jich bylo šest. Zde na tabuli jsou tyto rozdíly dobře patrné.Všechny tyto staré podkovy byly nalezeny na mnoha stech kilometrechhistorických cest – tisíce z různých období jich leželo jednoduše pod slabouvrstvou půdy. A jak se tam dostaly? Ztratili je soumarští koně naložení půldruhýmmetrickým centem nákladu během své náročné cesty. Možná se odlomily hřeby, uvolnilyse, nebo kůň přišel dokonce o život při loupeživém přepadení nebo v důsledkunapadení divokou zvěří. K nejbližší kovárně musel tedy kůň dojít s nepodkovanýmkopytem. Není proto divu, že každá osada měla také dvou kovárnu. Také ve Waldkirchenubyl tento cech. Kolik kilometrů mohly tyto podkovy asi urazit? Co mohli zažítsoumaři a jejich koně na své daleké cestě? Možná byste mohli navštívit soumary tadyve sklepě, nebo se rozhlédněte po rynku, dnes na něm objevíte také jednohosoumara – sice ze žuly, ale možná se přitom dozvíte přece jen nějakou tu zajímavost.