Můj přítel, dívá sezde na můj nový pivovar – Ratzesberger, to jmého je známé daleko za hranicemiměstysu. V roce 1862 zničil požár města úplně můj starý dům. Kdysi to byly dvěsamostatné usedlosti. Dole byl starý pivovar, který tu byl již před rokem 1300.Ve Waldkirchenu jsme totiž měli staré právo várečné umožňující zároveň i šenkovánípiva. Naše měšťanské pivo se pilo výlučně v okruhu jedné míle kolem městyse. Vroce 1568 odkoupili Waldkirchenští dům od Leonharda Nattera a zřídili v němměšťanský pivovar. Dokonce i jedna žena, stará vdova po obecním rychtáři AnnaStörová, se stala jeho podílnicí – její náhrobní kámen se dnes stále ještěnachází u kostela. Měšťané ale pivovar brzy pronajali pasovské dvorské komoře. A v roce 1817 ho koupil můj otec. Brzynato, když se neschopný sousední pekař dostal do insolvence, přikoupil další,protilehlý dům. Po požáru v roce 1862 jsme tady postavili tuto přepychovoubudovu. Krátce nato jsme ji nechali namalovat – je to vskutku podařené dílo, lichotímému majetku. Není-liž pravda? I můj nejstarší syn Anton pokračuje v tradici. Užsis dal aspoň pořádný lok? Staletou tradici si můžeme pěkně vychutnat!Stavte se umě na jedno na rynku, až půjdete okolo. Můj syn má také o čem vyprávět!