Oblast kolem Waldkirchenu a dokonce i velké jižní části Bavorského lesa vděčí své existencivýlučně soli a obchodu s ní mezi Bavorskem a Čechami. V Reichenhallu, od roku 1220 pak v Halleinu, bylo vyprodukováno obrovské množství soli, které odsud putovalona lodích po vodní cestě – jak je zde znázorněno – do Pasova. Přepravnímprostředkem byly nejčastěji dvoukuželovité prostice. Na jednu stranu se sicešpatně skladovaly, na druhou stranu byly ideální pro přepravu na koních. VPasově se pak toto velké množství soli překládalo pro další přepravu na soušina soumarské koně. Jeden kůň nesl dvě takové prostice, každá z nich vážilapůldruhého lehkého centu, to znamená 75 kilo. Zajímavostí je, že mnoho prosticse nepoužívalo opakovaně, ale prodávalo i se solí v Čechách. Jen málo se jichvracelo do Pasova s nákladem z Čech. Jejich výroba spotřebovala velké množstvídřeva, a tak se stalo, že přibližně kolem roku 1500 byl soumarům stále častějinabízena takzvaná prášková sůl – tedy sůl bez balení. Ale soumarům se to vůbecnezamlouvalo. Déšť mohl drahé zboží až příliš snadno znehodnotit a následkytakové ztráty nesli vždy jen soumaři. Zde je vystavena věrná replika jednétakové prostice. Soumaři je v Pasově nasadili na své koně, těžký náklad semusel při odpočinku vyložit a následujícího rána znovu naložit. Určitě tonebyla nijak lehká práce. Možná ale navštívíte starou radnici na náměstí – tamse možná dozvíte více o nesnázích tehdejší doby.