Fuchs, Josef. Nadstrážmistr policie ve výslužběpo více než třiceti letech služby v obci Waldkirchen! Ach, Vy vůbec nejstezdejší, tak to nemusím být tak formálně odměřený. Svou helmu a šavli můžu tedytaké odložit. Podívejme se – hezký znak Waldkirchenu je na helmě! MůjWaldkirchen, kterému jsem také dlouho věrně sloužil – teprve letos, v roce 1927,jsem byl penzionován. Všechno začalo v březnu 1898, když jsem tady vstoupil doslužby jako policejní služebník. Pocházel jsem z Waldkirchenu, několik let jsemprožil dokonce v této baště, tady jsem strávil své dětství. Tenkrát to alenebylo zařízeno tak útulně. Studenými zdmi to pěkně protahovalo. A zrovna tadyse dnes nachází opět moje služební výbava. Helma a šavle už něco zažily.Neprošel jsem žádným zvláštním výcvikem, původně jsem byl ševcem. Byl jsemjednoduše postaven do služby a musel se s tím vyrovnat po svém. Zrovna bezpečnéto ale nebylo. Tenkrát bylo hodně rvaček, útoků nožem, krádeží, měli jsme tudokonce i vraždy. Naštěstí jsem nikdy nebyl zraněn. Měl jsem na starost i jinéúkoly, jeden čas jsem vybíral i daně pro obec. Ach, to bylo výmluv, pročnemohou platit … a ti, kdo měli nejvíce, patřili vždy k těm nejlakomějším. Veslužbě jse ale nebyl sám, to musím přiznat. Byl tu ještě jeden místní policista– neboli strážník, jak mu tady rádi říkáme, dále strážce vězení a soudnívykonavatel. Také u městského soudu byla řada zaměstnanců. A nesmím zapomenoutani na ponocného, kamaráda odnaproti. Vykonával tady svou službu ještě dlouhopo mém odchodu do penze, ještě ve třicátých letech. I když ne vždy s plnouodpovědností – píchačky někdy prokázaly, že občas některé obchůzky prospal.Pokračujmeale v našem povídání venku. Máme ještě jednu hradební baštu, mělo to být kdysivězení. Tam se znovu setkáme!