Franz Paul Prabsky = F, prodavačka = P

F: Pojďte sem, fešná paní. Jaké to mátezvláštní oblečení, ale i k takovému bych měl vhodné hodinky.

P: Já už ale jedny mám.

F: Ale jistě, myslím si ovšem, že nemáte žádnéručně zhotovené rukou starého mistra. Už přes 40 let tu dělám ty nejlepšíhodiny. Jsou tak žádané, že mi v roce 1840 dokonce ukradli mou týdenní práci – stříbrnékapesní hodinky, porcelánové ciferníky, dokonce i můj perořízek a klíček odstolních hodin mi také sebrali. Mohu posloužit tou nejvyšší kvalitou.

P: Mám všechno, co potřebuji, nic nežádám.

F: Budou to ale jedny z posledníchhodinek z hodinářské dílny Prabsky. Žijeme tu už od roku 1715. Umím taképrýmkařinu, to bylo totiž původní řemeslo mých předků – nechtěla byste tedyspíš hezký pásek k oděvu, nebo dokonce nějaký dobrý závěs?

P: Proč své zbožíneprodáváte jednoduše v obchodě?

F: Kde? Tady ve Waldkirchenu?Možná. Nejvýnosnější byly vždycky trhy v Pasově, moje sestra Therese, tadobračka, mi vždycky hodně pomáhala.

P: Therese? Copak je s ní?

F: Uhořela při požáru města v roce 1862. Aninevím, jak přesně tenkrát přišla o život, muselo to být strašné. A byla přitomtak hezká. Muži stávali u okénka do její komůrky – téměř každý den nějaký jiný.Měla také dvě děti se dvěma muži, vdát se ale nemohla, na to nebylo dost peněz.

P: Bývalo tu tedy veselo.

F: Ano, veselo, no jistě. Teď jsem už sám, jense svou ženou. Nemáme tu žádné děti, žádné synovce. Jsem poslední – snad je tota nejlepší příležitost obstarat si pravé hodinky značky Prabsky?

P: Opravdu žádné hodinky nepotřebuji.

F: Docela neoblomná obchodnice – taková byjistě byla i moje Therese. Ach, vždyť žila se mnou i v této baště, kdybych jialespoň ještě jednou mohl uslyšet, možná snad v muzeu na Büchlu?

P: Jak tobylo tenkrát s vloupáním? Přečtěte si zde!