Ch = chlapec, K =Kornberger

Ch: Co tu tak postáváš u sochy?

K: Ach, kdopak jsi?Já? Modlím se k naší milé Paní, Matce Boží, není to snad hezká socha?

Ch: Pořádně jinevidím, na slunci se tak leskne, že mě až oslepuje.

K: Správně, zlatě září přes rynek a opatruje nás všechny.

Ch: Proč je ta postava tak důležitá?

K: Postava? Chlapče,vždyť mluvíš o naší mile paní, Matce Boží!

Ch: Tak to sorry.

K: Proč je pro mětak důležitá? Víš, nemám žádné děti, prožil jsem už 80 let ve Waldkirchenu achtěl jsem vytvořit něco, co budou lidé obdivovat, až tu nebudu, proto jsempodpořil zhotovení této sochy, bylo to v roce 1871 – a zaplatil ji z vlastníchpeněz. Po požáru města v roce 1862 se stará socha už nedala použít.

Ch: Byla určitě hodně drahá?

K: Stála mě valnoučást mého majetku. Ale pro naši Matku Boží nelituji žádných výdajů.

Ch: Chodíš často dokostela? Byl jsem tam naposledy při prvním svatém přijímání. Člověče, tam bylotenkrát dárků. Jak se vlastně jmenuješ?

K: Nějak ti úplně nerozumím, můjmladý příteli – svatá hostie ti připadá méně důležitá než dárek? Ubohá duše! JsemJoseph Kornberger, ale vždyť je to uvedeno i na sloupu!

Ch: No, je v podstatě jedno, z kteréstrany se dívám, je tady jen 1954.

K: Co to? Máš pravdu! Tak se mi zdá, že hovyměnili. Kde je moje jméno, mělo být památkou na věčné časy!

Ch: Ve škole jsme o tom jednou něco slyšeli. Vkostele, v místě, kde přiléhá fara, je starý sloup, který má být odtud. Možnájsi na něm uveden?

K: V kostele? Tak omusím nahoru.

Ch: Užij si to, jdu si koupit zmrzlinu.

K: Hej, ty, podívej se také nahoře do MuzeaZlaté stezky, dozvíš se tam o mně ještě víc, i o náboženství, nejen o tomtorůženci!

Ch: A můžu dovnitř sezmrzlinou? Možná – teď ale s pánem Bohem.

K: Zvláštní kluk, ach, kdybych taky měltakového vnuka, ale nebyl mi dopřán ani syn. Teď bych ale chtěl vidět, kde jednes moje jméno. Musím tedy nahoru ho kostela, zjistit, jestli tam jeuvnitř ten sloup. Proč ho jen odstranili?