Prohlídka města Waldkirchen
Station 9
S = Staudenhöchtl, Ž = mladá žena
S: Co to má za divnou čarovnou věc! Zdá se, že je asi němá. A nevypadá zdravě!
Ž: Hej – co to má znamenat, tak dost, ty blázne jeden!
S: Tak přece jen není němá! Žádá si jen pozornost, nebo jí nemoc už dočista zatemnila mysl? Trpí snad častými horečkami?
Ž: Kdo – ona?
S: Mohla by si to přečíst už v mém příspěvku do časopisu Týdeník o evropských státních vztazích z 10. září 1784! V knížecím městysu Waldkirchen u mě jest univerzální prostředek na všechny druhy studených zimnic a horeček v lidském těle! Přidám také návod na užití a při sledované dietě bude brzy této nemoci zcela zbavena. Jen dva guldeny stojí sklenice! Nezdá se mi totiž, že by u ní bylo zapotřebí bezplatné léčby. Mohu zaručit úplné zbavení útrap do čtyř dnů! Podle toho, jak se oblékla, přichází snad z nějaké velmi vzdálené kultury pro můj balzám?
Ž: Co to s tebou je? Nemám žádnou horečku, a i kdybych nějakou měla, určitě si nevezmu ten tvůj patok – spíš budu věřit Paracetamolu!
S: Para…. Co to řekla? Myslí snad nějakou starou léčivou esenci starého Paracelsa, kterou neznám, i když na to mám zkoušky? Mohla by mi to prozradit?
Ž: Nech mě konečně na pokoji – je to opravdu blázen.
S: Paracelt … jakže to bylo? Ten cizinec byl opravdu pozoruhodné stvoření – v jak nejisté době to žijeme. Čeho se asi dočkají mé děti? Jestli také nevyhledá mého syna nahoře v muzeu na Büchlu?
S: Ach – chtěli byste se dozvědět ještě víc? Chtěli byste se podívat na originální tisk mé zde přednesené reklamní řeči? Nebo dokonce na listinu o koupi zdejšího domu z roku 1762? To je zde k vidění!